1. Komunikace.
Je velmi důležité mluvit s postiženým pomalu, zřetelně, nezvyšovat hlas. Pokud zpočátku nerozumí, je nutné mu informace opakovat častěji a bez nervozity. Doporučuje se opakovat vše, co jsme již dříve řekli. Delší a složitější rozhovor musí mít možnost pochopit postupně, myšlenku za myšlenkou. Velmi důležitá je neverbální komunikace - úsměv, gesta, či chytání za ruku. Odzrcadluje to náš vztah a postoj k pacientovi, který se cítí v naší přítomnosti příjemně. Komunikaci usnadní i sledování úst mluvící osoby. Osvědčuje se zapojovat ho do rozhovorů s členy rodiny nebo s přáteli.
2. Strava.
Má být vyvážená. Obsahuje všechny základní složky: bílkoviny, tuky, cukry, vlákninu, vitamíny, minerály a dostatek tekutin (alespoň litr denně).
Studie ukazují, že bohatá strava, založená zejména na ovoci, zelenině, libových bílkovinách (ryby, kuřecí a krůtí maso), nízkotučných jogurtech a sýrech, celozrnném pečivu, ořeších a semínkách, je zdraví prospěšná. Je nutné vyhýbat se červenému masu a zpracovaným produktům.
Potraviny, které mají vysoký obsah dobrých tuků, jsou vhodné i při onemocnění Alzheimerovou chorobou. Patří mezi ně olivový olej, avokádo, ořechy, určité semena a některé druhy ryb. Je třeba se vyhýbat zpracovaným potravinám a polotovarům. Existují vědecké studie, že látky nazývané ketolátky, produkované při nedostatku sacharidů ke spálení, mohou mít ochranný účinek právě na mozkové buňky. Je důležité pacienta informovat, které denní jídlo mu podáváme, aby si dokázal přiměřeně vybrat z nabídky. Osvědčuje se přinést pouze jeden chod a další nabízet až po jeho snědení. Nedávejte nemocnému nadměrnou šanci výběru. Vědomí, že si má vybrat, ho může dezorientovat.
3. Oblékání.
Pokud je pacient ještě schopen se sám obléknout, je dobré zůstat v jeho blízkosti - může být potřeba mu asistovat při výběru některých částí oděvu, který si má vzít. Skříň plnou oblečení se doporučuje protřídit. Příliš mnoho kusů pacienta zbytečně mate a ztěžuje mu výběr. Když si vhodný oděv neumí vybrat sám, pomozte mu připravit jeho jednotlivé části v pořadí, v jakém následují, tedy spodní prádlo, šaty, obuv.
4. Inkontinence.
Pacientům s demencí uniká moč ještě před příchodem na toaletu. Proto musí mít k dispozici nočníky a snadno snímatelné oblečení (tzv. suché zipy). Často ve stresu nedokážou najít cestu na toaletu. Pomohou jim výrazné, barevné, dobře rozlišitelné znaky (lepší než nápisy).
Při trvalé inkontinenci je nutné pacienta pravidelně každé 2 - 3 hodiny doprovázet na toaletu. Zejména ráno, před spaním a jednou během noci. Usnadněním je použití nočníku a večerní omezení příjmu tekutin.
5. Zmatenost.
Tichá, vhodně osvětlená místnost, dobře viditelné hodiny a kalendář, méně lidí kolem - tyto aspekty mohou pacienta uklidnit a pomohou mu najít orientaci v čase a prostoru.
6. Dezorientace.
Velmi se osvědčuje již po probuzení připomenout postiženému základní skutečnosti. Například: "Dobré ráno. Jsem Marie, tvoje žena. Dnes je úterý. Krásný slunečný den." Pokud vás nesouhlasně přesvědčuje o jiném, neodporujte. Odveďte jeho pozornost jiným tématem a správnou informaci zkuste zopakovat později. Korigujte jeho přesvědčení velmi citlivě. Protirečení a kárání v něm pouze zvýší zmatek. Pokud se neustále ptá na to samé, odpovídejte velmi trpělivě. Uvědomte si, že odpověď opravdu zapomněl nebo si již nepamatuje, že nám položil otázku.
7. Deprese.
Je důležité přizpůsobit denní program postiženému tak, aby mohl stále dělat něco zajímavého (poslouchat hudbu, hrát karty, pracovat na zahradě, chodit na procházky). Pomáhají i běžné rutinní činnosti jako utírání prachu, čištění příborů, mytí nádobí, i když je po pacientovi pravděpodobně budeme muset zopakovat.
8. Agresivita a neklid.
K postiženému musíme přistupovat co nejklidněji. Komunikovat s ním zdvořile a snažit se rozptýlit jeho obavy. Často stačí přítomnost někoho blízkého. Nemá význam s postiženým o obtížích diskutovat. Není naštvaný a agresivní vůči někomu, kdo mu chce pomoci, ale proto, že trpí onemocněním. Je zmatený, stresovaný situacemi, které nechápe a nedokáže zvládnout. Naučme se chválit postiženého za věci, které vykonal dobře a nevyčítat mu to, co pokazil.
9. Bezúčelné bloudění a nespavost.
Odstraňte všechny kolizní předměty, překážky, kluzké koberce. V nezbytných případech zamkněte některé místnosti a klíče schovejte. Dveře lze vybavit zvonkem oznamujícím jejich otevření.
10. Deliria a halucinace.
Prvním léčebným krokem je taktní diskrétní pokus o návrat pacienta do reality. Jakýkoli rozpor ho však může podráždit. Pomoc spočívá v rozptýlení obav. Nenechte ho sledovat televizi, zakryjte zrcadlo, sundejte rušivé obrazy. Pacient se v horších stádiích onemocnění může polekat i vlastního odrazu v zrcadle.
Při dodržování výše zmíněných rad, jak pracovat s pacientem s Alzheimerovou chorobou, může nastat značné zlepšení kvality jeho života a zdravotního stavu.
Použité zdroje:
www.orin.sk
www.alzheimer.sk
www.pluska.sk