"Prevencia a zvládanie syndrómu vyhorenia v zdravotníctve"

Publikováno: 29.07.2021 v kariérne tipy

V životě mnohých, zejména pokud mají náročné povolání, přichází v jistém bodě k pocitu vyhoření. U některých profesí je riziko syndromu vyhoření přímo alarmující. Týká se to hlavně profesí v první linii styku s lidmi – učitelé, zdravotníci, ale i policisté, prodavačky a další profese. Příznaky a průběh mohou být více či méně vážné, každopádně dokáží výrazně ovlivnit fungování a proto by se neměly brát na lehkou váhu. Zdravotníci a pečovatelky zažili za poslední rok a půl tlak, který si předtím jen těžko dokázali představit a u mnohých pandemie měla nepříznivý dopad na psychickou pohodu. Jak vyhoření předcházet, jak ho rozpoznat, a jak se s ním vypořádat, když už přijde? Právě tomuto tématu se budeme věnovat v dnešním článku.  

Z výzkumů vyplývá, že většina lidí si práci nosí i domů – nemyslí se tím jen doslovné dodělávání pracovních povinností doma, ale také nemožnost se v myšlenkách odpoutat od práce. Ve zdravotnictví a pečovatelství to platí snad i dvojnásobně, jelikož tito pracovníci mají na zodpovědnosti zdraví a často i život svých klientů.

Nejdůležitější prevencí proti vyhoření je zachování rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, což bylo pro mnohé v tomto odvětví poslední rok a půl téměř nemožné. Každý má tuto rovnováhu nastavenou jinak a co vyhovuje vám, nemusí jinému. Důležité je naučit se odpočívat/meditovat, a také mít možnost útočiště. Velký vliv má i pracovní kolektiv, a proto se vždy vyplatí pěstovat na pracovišti přátelské vztahy. Také je důležité vymezit si hranice a udržet si od pacientů zdravý odstup. Co když už ale vyhoření pociťujete?

Jak bojovat se syndromem vyhoření

Člověk, který prochází vyhořením, by měl jednoznačně udělat změny v pracovním prostředí, například se se svými pocity svěřit svému nadřízenému nebo kolegům, kteří jeho situaci pochopí o něco lépe a mohou mu být oporou. Komunikace nejen na pracovišti je velmi důležitá, mluvte o svých pocitech. Mnoho lidí v takovém případě volí raději odchod, ale to nemusí vyřešit problém jako takový. Pokud se u vyhořelé osoby nezmění nic v jejím fungování, existuje velká pravděpodobnost, že vyhoří znovu.

Stanovení si jasných pracovních cílů a soustředění se na jednu činnost, aniž byste se snažili zvládnout co nejvíce najednou, je dobrý začátek. Dopřávejte si pravidelné, i když krátké přestávky, které vám pomohou lépe se soustředit. Efektivní zvládání stresu je také důležitou součástí zotavení se ze syndromu vyhoření. Stres je přirozenou reakcí těla, neměl by nás však ovládnout. K jeho zvládání pomáhají například dechová cvičení nebo právě zmíněné krátké přestávky na odpočinek a meditace. K tomu neodmyslitelně patří i dostatek spánku a zdravý životní styl, pravidelný pohyb a trávení času na čerstvém vzduchu, ideálně v přírodě.

Odměna může také zvýšit motivaci, nezapomínejte proto na sebe a odměňte se za dobře vykonanou práci. Pravidelně se věnujte aktivitám, které vám přinášejí radost, ať už jde o hru s domácím mazlíčkem, napuštění vany a relaxaci v ní nebo čtení knihy. Nezapomínejte na sebe a dopřejte si péči, jakou poskytujete i svým klientům. Pokud máte pocit, že tuto situaci již sami nezvládáte, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc, někdy stačí se i svěřit člověku „zvenčí“, který poskytne na situaci objektivní pohled. Kombinace odborné pomoci a jednoduchých aktivit, z nichž máte radost, vám pomůže dostat se ze syndromu vyhoření a zároveň předcházet jeho návratu. Jak se před stresem a vyhořením bráníte vy?